O manželství a rodině - pár vět k zamyšlení

09.10.2017 11:38

V křesťanství nejde o to, že si vybudujete svůj malý bezpečný svět, kde budete žít se svou dokonalou ženou a dokonalými dětmi v nádherném domě a kde v okolí nebudou žádní homosexuálové ani jiné menšiny. V křesťanství jde o to, naučit se milovat, jako miloval Ježíš. A Ježíš miloval chudé a ztrápené.

Švábová, L., Rich Mullins: provokující vagabund, Život víry 9/2017, str. 23.

Radost a naděje, smutek a úzkost lidí naší doby, zvláště chudých a všech, kteří nějak trpí, je i radostí a nadějí, smutkem a úzkostí Kristových učedníků, a není nic opravdu lidského, co by nenašlo v jejich srdci odezvu.

Pastorální konstituce církvi v dnešním světě Gaudium et spes. Vatican: 1965, odst. 1.

Tři věci se mi líbí a prohlašuji je za ozdobu
před Hospodinem i lidmi:
svornost bratří, přátelství mezi bližními
a ženu s mužem, když se vzájemně snášejí.

Sírachovec 25:1

Manželství se upevňuje a roste společnými projekty, tím, že ti dva lidé spolu stavějí dům, vychovávají děti a starají se o věci denního života a podobně, ale krom toho je třeba, aby v manželství byly okamžiky, kdy investují do své části vztahu. Nic naléhavého neřeší, jen si naslouchají a jsou spolu. Jen tak. Umožní si vzájemně zážitek: jsem zde pro Tebe.  Takto umět investovat sám do sebe. Zeptat se třeba: jak se máš …
Takové chvíle se mi postupně představují jako rozhodující. Zjevují postupně důležitost a sílu, a když si je člověk začne dopřávat, začne o ně hodně stát. Zázračně totiž množí, dávají růst chuti žít.

Vácha, M., Satoria, K., Život je Sacra zajímavej. Cesta: 2013, s. 106.

Ve Varšavském ghettu uchovávají v jedné cele pozoruhodný vzkaz z druhé světové války.
Ztratil jsem svůj domov, své rodiče a přátele, svůj majetek i svobodu. Včera šly do plynu moje děti, dnes moje žena. Teď jsem na řadě já. Mám plné právo rouhat se Ti, Bože. Ale já Tě miluji! Josef Rackower.

Rybář, J., Beránek, J., Deník venkovského faráře. Praha, Vyšehrad: 2016, s. 232.

Slečny, mám pro vás vzkaz. My muži jsme v zásadě na údržbu velmi jednodušší. Dejte nám občas najíst, občas nás pochvalte a občas nám řekněte, že jste na nás pyšné, a my pro vás uděláme všechno na světě.

Vácha, M., Příběhy z jiného vesmíru. Cesta: 2015, s. 60.