Proč je svatba důležitější pro muže?
Nové výzkumy ukazují, že muži se na nesezdaná soužití dívají jinak než ženy.
Tisková zpráva Národního týdne manželství
Obecná zkušenost říká, že svatba je milníkem především pro ženy. Některé výzkumy ale ukazují, že svatba je z hlediska trvalosti vztahu možná ještě důležitější pro muže.
V minulosti byly svatby a rituály námluv příležitostí ke vstupu do dlouhodobého vztahu na základě postupného a často pečlivého rozhodování. V současnosti, kdy tyto rituály vymizely, ale stále více párů jaksi bezděky sklouzne ke společnému sexu, společnému bydlení a někdy i početí potomků bez toho, že by byli nuceni zvážit, jak moc se chtějí ve vztahu vázat do budoucna. Stále více párů spolu před vstupem do manželství žije a až na výjimky u jistého procenta silně religiózních párů se dočasná kohabitace stává spíše normou.
Na otázku, proč spolu lidé začínají žít už před svatbou, většina lidí odpovídá, že spolu prostě chtějí trávit více času, jen menšina spolu začíná žít, aby si vztah „otestovali“. Dr. Scott Stanley, profesor a spoluzakladatel Centra pro studium manželství a rodiny na Denverské univerzitě, který byl jedním panelistů při zahajovací tiskové konferenci Národního týdne manželství ve Velké Británii, k tomuto tématu řekl:
“Mladí lidé společné bydlení před svatbou považují za nejschůdnější cestu, jak zvýšit své šance na dobré manželství. Desetiletí výzkumů ale ukazuje, že neexistuje téměř žádný důkaz, že by soužití v jedné domácnosti před svatbou jakkoli pomohlo lidem ke spokojenějšímu manželství. Ve skutečnosti výzkumy ukazují, že čím více lidé preferují nesezdaná soužití, tím více se oslabuje povědomí, že je manželství něco jedinečného, že na manželství záleží a že stojí za to mít děti v rámci manželského vztahu. Výzkumy ukazují, že mladí lidé nechápou, že když spolu začnou žít, je mnohem těžší se rozejít, protože závazky spolužití časem rostou a je mnohem těžší se prostě zvednout a odejít. Pronajmout si spolu byt, počít dítě, pořídit si psa – tyto věci ukotvují vztah a činí obtížnějším se rozejít.“ Kohabitace ve skutečnosti zvyšuje riziko pokračování nefunkčních vztahů.
Podle Dr. Stanleyho tak mnoho lidí vstupuje do manželství se svým partnerem jen proto, že s ním žili a nikoli proto, že by byli přesvědčeni, že je to ten pravý. Lidé, kteří na společné soužití počkají až do svatby nebo zasnoubení (nebo jasně oboustranně naplánovaného manželství) mají mnohem menší riziko rozvodu, než ti, kdo se rozhodli spolu žít předtím, než si otázku manželství a svatby vyjasnili. Jinými slovy, riziko problému v manželství je u těch, kdo si tuto otázku předem nevyřešili, řádově vyšší.
Studie Centra pro studium manželství a rodiny ukazují, že muži a ženy se na nesezdaná soužití dívají velmi odlišně. Muži častěji preferují nesezdaná soužití jako cestu, jak si vztah otestovat. Zároveň ale častěji uvádějí, že se cítí ve vztahu jako v pasti, a že se nerozhodli pro manželství, ale pro společné bydlení, protože nechtěli o vztah přijít, aniž by si ovšem dokázali představit nějakou dlouhodobou společnou budoucnost. „To vysvětluje některá naše zjištění, podle kterých mají muži s předchozí zkušeností nesezdaného soužití v průměru menší pocit závazku a oddanosti vůči své manželce, než jiní muži.“, řekl Dr. Stanley.
Muži jsou vůči svatbě a manželství obecně resistentnější, i když typicky mnohem více hájí hodnotu manželství. Profesor Stanley tvrdí, že jedním z důvodů, proč se muži brání manželství a svatbě je, že muži se vstupem do manželství procházejí důležitou změnou identity. Muži například podle výzkumů věří, že manželka, ale nikoli družka, má právo říkat jim co mají a co nemají dělat. S trochou nadsázky Stanley poznamenal, že „jedním z důvodů, proč se ženatí muži dožívají v průměru o sedm let více je, že dělají alespoň něco z toho, co jim radí jejich manželky.“ Mnoho mužů v nesezdaných soužitích dokonce ve výzkumech tvrdilo, že sice žijí se svou partnerkou, ale že stále uvnitř čekají na tu pravou. Zároveň ale využívají všech výhod společného bydlení, jakým je pravidelný přísun jídla, čistého oblečení a sdílení nákladů na domácnost. Ženy na druhou stranu vnímají spolubydlení jako velký krok k závaznému a výlučnému vztahu a vzájemné odpovědnosti.
Takže velká otázka, zda společné bydlení před svatbou je cestou k tomu, po čem lidé stále touží – trvalé lásce s jedním člověkem, stojí za úvahu. Ať už si myslíte o manželství cokoli, pokud hledáte lásku na celý život, měli byste před společným bydlením zvážit své plány ohledně manželství nebo je alespoň nebrat na lehkou váhu.